Politici jsou tu nejen od toho, aby moudře vládli, ale zdá se, že i od toho, aby uměli klamat či vysloveně lhát. Tohoto názoru je stále více našinců a nejen našinců. A to nejen obyčejných lidí.
Jak se třeba nechal slyšet ekonom Mojmír Hampl, budou se muset v řádu pěti až osmi let zvednout v naší zemi daně, abychom to tu zvládli. A nejen že dojde na extra daně pro banky nebo ČEZ, ale i na zdanění fyzických osob, které by mělo dosáhnout předcovidové úrovně. Což se sice dnešní politici doposud zdráhají přiznat, jenže to tak nepůjde věčně a jednoho dne budou stejně muset s pravdou ven, jakkoliv tato nebude pro naše lidi v žádném případě příjemnou a přijatelnou. Stát je prostě zadlužený, až to hezké není, a jiným způsobem, než vyšším výběrem daní, se tento dluh nezaplatí.
Dnes je takový postup neakceptovatelný vzhledem k vysoké inflaci a cenám, jež drtí kdekoho z nás, protože nikdo z politiků netouží popudit proti sobě veřejnost a tedy voliče, ale je prý velice pravděpodobné, že se třeba daň z příjmu opět zvýší na dvacet procent, kde tato byla, než ji Babišova vláda citelně snížila. Zatímco si tímto snížením polepšili mnozí z nás, pro stát je to každoroční cca devadesátimiliardová ztráta, kterou je dnes nutno kompenzovat zadlužováním státu, půjčkami. A to nejde dělat věčně.
Letos nás má vláda zadlužit 280 miliardami korun, a i v dalších letech se prý neobejdeme bez deficitů, a kdyby se prý nezvedly daně, nezbývalo by jiné řešení, jak se takových dluhů zbavit, než zrušit buď školství, nebo ministerstvo vnitra spolu s celou armádou.
Připravit banky nebo ČEZ o jejich mimořádné zisky jednorázovou daní by sice naší ekonomice prospělo, ale na řešení dluhů to nestačí, zejména proto, že jde o mimořádnou situaci, a mimořádné situace se zase až tak často neopakují. A tak by se prý mělo více zdaňovat. A také méně podporovat něco jako penzijní připojištění a stavební spoření. Je to nepříjemné, ale jinak to nepůjde. Pokud nechceme zkrachovat.
