Nejsem na světě zase až tak dlouhou dobu, i když už mám na svém hřbetě přece jenom několik křížků, ale přesto už jsem platil nejedněmi různými penězi i tehdy, když jsem ani nos nevystrčil ze svého bydliště.
Když jsem se narodil a byl dítětem, respektive pomalu dospívajícím jedincem, platil jsem třeba ještě zelenými stokorunami, fádně hnědými desetikorunami či průmyslově-vojensky vypadajícími padesátkami. V průběhu pozdějších let jsem pak zažil zmíněné stokoruny s kolkem, různé dvacetikoruny s Žižkou či Komenským, nepopulární stovky s Gottwaldem, pětistovky se slovenským národním povstáním i tisícovky se Smetanou, zažil jsem československé bankovky strakaté i matné, a nakonec mi rukama procházely i dnes už rovněž neplatné padesátikoruny se svatou Anežkou.
A moji rodiče a prarodiče se mohli pochlubit samo sebou i ještě větší škálou peněz, které jsem já už nezažil. A naopak já se budu moci jednoho dne tímtéž pochlubit před svými vnoučaty, jimž budu moci vyprávět třeba o tom, jak jsem platil bankovkami lišícími se vlastně jen nepatrně, třeba v podobě ochranného proužku. Těmi, které jsme mohli ještě před nemnoha dny používat. Ale dnes už nemůžeme.
Někdy byla taková výměna peněz odůvodněná. Nebylo přece myslitelné, aby se v novém Československu platilo měnou předchozího Rakouska-Uherska, kapitalistické Československo by se těžko vypořádávalo s platbami bankovkami s prvním komunistickým prezidentem a v České republice nemohly být československé peníze. A stejně tak bylo potřeba využívat stále dokonalejší peníze, protože by už ty původní nebyly před moderními tiskárnami a kopírkami lidí v bezpečí.
Ale ta současná změna, to je jiná. Tu mi hlava nebere. Stáhnout totiž z oběhu jednu z verzí doposud platných bankovek, lišících se od sebe jen nepatrně, jenom kvůli tomu, aby lidé neměli pochyby o tom, zda obě verze ještě platí… Při tom se nemohu zbavit dojmu, že to tím náš stát spíš ještě zkomplikoval. Protože dnes abychom si bankovky skutečně důkladně prohlíželi. Abychom odhalili ty, které už skutečně neplatí, i když jsou od těch platných skoro k nerozeznání. Přičemž je třeba vědět, které platí a které ne. Což jsme mohli úplně stejně vědět i bez toho, že bychom jedny z nich zrušili.
