V ideálním případě by měli lidé pracovat až do doby, kdy jim vznikne nárok na získání řádného důchodu. A pak by do něj měli odejít a za příznivých podmínek dožít své dny. Ale jek víme, svět není dokonalý. A to v ničem z toho, co jsem tu uvedl. Lidé nejednou nepracují ani v době, kdy jsou práceschopní, protože nemusí vždy najít žádoucí uplatnění, obvyklý důchod mnoha našincům nezajistí slušnou životní úroveň, a ani ten termín pro odchod na zasloužený odpočinek není všemi našinci dodržován.
Co se odchodu do důchodu týká, nemusíme nezbytně čekat až na dosažení dané (a vlastně do budoucna nejisté) věkové hranice. Když na to přijde, můžeme se my lidé sebrat a jít i do důchodu předčasného. Což sice nemůžeme udělat kdykoliv, ale při splnění určitých podmínek tu ta možnost přece jenom je.
Když chtěl člověk odejít do předčasného důchodu dříve, musel mít samozřejmě odpracovaná určitá léta a akceptovat to, že se mu ‚za trest‘ jeho důchod doživotně o určité procento zkrátí, ale šlo to. A pro leckoho to bylo zajímavé. A čím pozdější hranici pro odchod do řádného důchodu nám naše vláda nastaví, tím větší zájem o předčasný důchod lze očekávat. Samozřejmě bude-li možné z toho vyžít.
Ale penzijní systém je na tom hodně bledě. A tak se od října roku 2023 krátí takové předčasné důchody víc než v minulosti. Kdo chce jít do předčasného důchodu nyní, musí akceptovat nejen to, že mu bude důchod vypočítán na základě hrubé měsíční mzdy v současné hodnotě a počtu celých let, po která si platil pojištění, ale že mu také bude krácen za každých započatých devadesát kalendářních dní předčasnosti. Takže čím dříve člověk do důchodu odejde, tím víc na tom bude tratit.
Letos přiznané předčasné důchody jsou tedy daleko nevýhodnější než ty z minulých let. Ale je dobře, že tu i tato možnost je. Protože jsou lidé, kteří raději budou žít za méně a užijí si důchodu, než aby čekali a třeba se také zaslouženého odpočinku už nedočkali.
