Stát po nás chce v jednom kuse nějaké peníze. A kromě toho, že mu musíme platit průběžně, se s ním také musíme nakonec vypořádat, a to v podobě daňového přiznání. Jednou za rok musíme prostě dát dohromady všechna má dáti a dal, abychom si byli definitivně a správně kvit.
A co se někdy také stane poté, co podáme daňové přiznání? Může se také ukázat, že jsme státu zaplatili víc, než kolik jsme mu měli odevzdat. Neradi, ale prostě jsme mu dali i to, na co neměl nárok. A pak je pochopitelné, že nám to takový stát musí vrátit. Nemůže to přebytečné jen tak shrábnout do vlastní kapsy jako nějaký hostinský, když dostane spropitné. Protože jsme my daňoví poplatníci samozřejmě nikdy státu neřekli: „To je dobrý.“ A nikdy to ani neřekneme, protože už i tak žijeme skálopevně přesvědčeni o tom, že nás stát bere na hůl víc než dost a víc už se nenecháme odírat ani náhodou.
Takže nám někdy vyjde, že máme daňový přeplatek. A ten máme právo dostat zpět. Ovšem na rozdíl od vybírání peněz se stát do vracení sám nežene. Pouze se nám spočítá, že jsme mu případně něco přeplatili, ale když dojde na vracení… O to si musíme my daňoví poplatníci zažádat, to není automatická záležitost. A abychom přeplatek dostali, musíme akceptovat třicetidenní lhůtu, kterou má stát na to, aby nám naše peníze převedl na účet.
U OSVČ se tento přeplatek vrací ve lhůtě třiceti dní od řádného termínu daňového přiznání, v případě pozdějšího odevzdání daňového přiznání do konce července, u dodatečného daňového přiznání se peníze vrací během následujícího měsíce, případně až koncem druhého měsíce po podání takového dodatečného daňového přiznání. A abyste se mohli na vrácení svého přeplatku těšit, musí tento dosáhnout minimálně dvou set korun. Menší částky se nevracejí. A pokud vám mají vrátit míň než tisícovku, může vám ji finanční úřad vrátit i v hotovosti.
