Jak bylo v těchto dnech oficiálně oznámeno, a nemohlo tak být neoznámeno, protože to stejně už všichni dávno vědí, roste u nás nezaměstnanost, a to daleko více a hrozivěji, než by tomu mělo být. A všichni víme proč. V lednu jsme měli tento negativní jev ve výši 4,3 procenta, což bylo více než v prosinci, přes tři statisíce lidí neměly na trhu práce uplatnění. Mnozí z našinců už doplatili na negativní vliv pandemie na naši ekonomiku, především pak na sektor služeb.
Je to neradostné. A ještě horší je na tom skutečnost, že se tak děje v situaci, kdy naše vláda udržuje spoustu stávajících pracovních pozic uměle. Tedy kdy vláda financuje ze státního rozpočtu pracovní místa, jež by jinak dávno zanikla, protože by se nepodařilo udržet je z ekonomických důvodů. Nebýt různých vládních programů, bylo by ještě daleko hůře. A hůře prý podle ekonomů i bude. Protože firmám přestávají stačit jejich vlastní peníze, zmíněná státní podpora přestává stačit, a navíc obvykle přichází i s velkým zpožděním, a tak bude přibývat podniků, kterým dojde dech a postupně skončí, často i definitivně. A lidé, kteří dnes na státem podporovaných pozicích pracují, už budou mít jen těžko naději na nalezení nového uplatnění.
A tak tu bude stále více lidí, kteří budou mít hluboko do kapsy. Jimž zbydou jenom úspory, mají-li nějaké. A potom… Potom už tito zůstanou údajně až do doby proočkování populace na krku státu. Státu, který jim toho nebude mít moc co nabídnout. A kdybychom to brali čistě tržně, neměl by jim mít vůbec co nabídnout. Protože všichni víme, jak si stojí tento stát, jak deficitní jsou jeho finance. A z mínusu lze sotva něco financovat. Zejména v situaci, kdy spolu s rostoucí nezaměstnaností logicky nadále poklesnou příjmy z daní.
A co ti, kdo si práci udrží? Ani ti nepovedou růžový život. Protože to někdo bude muset zaplatit.
Takže nás čekají neveselé časy. Časy, kdy, jak se odedávna říká, tlustí budou hubení a hubení studení. Což ale v tuto chvíli zrovna k smíchu není, že?
