Stěžují si u nás důchodci, stěžují si ti, kdo se důchodovému věku znatelně blíží stejně jako ti, jimž se rozhodnutími politiků vzdaluje, stěžují si ti, kdo musí pomáhat důchodcům z řad své přízně, a stěžují si pochopitelně i populističtí opoziční politici, jimž ale samozřejmě jako jediným nejde o výši důchodů, ale o to, aby si tím polepšili, co se volebních preferencí týká. Prostě není mnoho těch, kdo by byli se situací týkající se důchodů spokojení. A pokud se podíváme na reálná data, musíme souhlasit s tím, že důchod opravdu není doba, kdy by si mohli lidé pochvalovat, jak skvěle se jim ekonomicky vede.
Ale podívejme se na to i z druhé strany, z jiného úhlu pohledu. Podívejme se na tuto situaci realisticky. Například jenom v loňském roce dostali důchodci to, co dostat měli a co je často vůbec neuspokojovalo. Dostali to, na co měli prostě ze zákona nárok. A k čemu to vedlo? Jak už se ví, k tomu, že systém důchodového pojištění dosáhl za loňský rok deficitu ve výši 72,8 miliardy korun. Aby se prostě vyplatily starobní, invalidní a pozůstalostní penze, muselo se loni vynaložit o 97,2 miliardy korun víc než o rok dříve, a tento systém musel být dotován skoro třiasedmdesáti miliardami korun z nějakých jiných zdrojů. Jinak by se to neufinancovalo, protože důchodový systém sice získal o osm procent větší příjmy, ale současně musel o sedmnáct procent víc i utratit.
A letos? V lednu chybělo na důchody podle ministerstva financí 8,1 miliardy korun. A s plusovými hodnotami se tu nedá počítat.
Takže co? Takže kdyby loni dostali nebozí nebo spíš ‚nebozí‘ důchodci od státu jenom to, na co prostředky jsou, dostali by ještě o 72,8 miliardy korun míň, než kolik dostali. A letos v lednu by měli důchody o víc než osm miliard korun nižší. Ale namísto toho se loni důchody dvakrát zvyšovaly. Takže ať jsou důchodci rádi, že jsou rádi. Žijí na dluh, jehož splácení se mnozí ke svému štěstí nedožijí.
