O tom, že dělá náš tatíček stát stále větší dluhy, se kterými se budeme muset jednoho (hodně ošklivého) krásného dne vypořádat, se všeobecně ví. Ale o tom, jak jsme mu vlastně i my jednotlivci podobní, se zase až tak často nemluví. A to je docela chyba. Protože i takové informace by zaznívat měly, aby se třeba aspoň někdo z nás chytil za nos a zamyslel se nad svým počínáním.
A když už nám Bankovní a Nebankovní registr klientských informací tyto informace posbíral a nabídl, neměly by tyto bez povšimnutí zapadnout. A měli bychom si tak připomenout, že celkový dluh obyvatel České republiky dosáhl na konci letošního třetího kvartálu 2,87 bilionu korun. Což není právě lichotivé zjištění, stejně jako skutečnost, že je to o 314 miliard víc než o rok dříve. Dosáhli jsme tím smutného rekordu, výsledku, jaký tu nebyl v celých uplynulých dvou dekádách.
Ze zmíněné částky pak připadlo 2,37 bilionu korun na půjčky na bydlení, které meziročně vyrostly o 307 miliard, ovšem ani spotřební úvěry nezaváhaly a poprvé v historii přesáhly půl bilionu korun.
Takže jsme se za prvních devět měsíců roku 2021 zadlužili navíc o skoro tolik jako za celé dva roky 2019 a 2020. A jediné pozitivum, jež na tom lze nalézt, je skutečnost, že bylo méně těch, kteří nebyli schopni splácet, a že se také snížil nesplacený dluh vzatý si na bydlení.
Co se splácení takových dluhů týká, byli prý nejlepšími klienty ti ve věku 35 až 44 let, jejich opakem pak byli lidé nad pětapadesát let, těch nesplácejících úvěry na bydlení pak bylo celkově jedenáct tisíc a neplatičů spotřebitelských úvěrů 182000. A celkem nebyl ke konci třetího čtvrtletí splácen dluh ve výši 28,9 miliardy korun.
Takže prý víc dlužíme, ale aspoň relativně lépe i splácíme. A alespoň v tom jsme my lidé lepší než náš stát. Což ale není zase až tak velký důvod k radosti.
