I ti z nás, kteří den co den žehrají na panující životní poměry, si ve skutečnosti nežijí zase až tak úplně špatně. Protože i těm je v současné lidské společnosti (aspoň tedy v civilizované části světa) zajištěna životní úroveň, o jaké si mohou nechat ostatní volně žijící tvorové leda tak zdát.
Jenže skutečně dobře se mají jenom ti, kdo si na své životní potřeby dokážou vydělat a nejsou tedy odkázáni na milodary od státu, charitativních organizací nebo jiných dárců.
A vydělat si peníze není nejednou zase až taková hračka, stejně jako nemusí být ani trochu snadné uspokojit běžné životní potřeby z peněz, které dostáváme. A to vede nejednou k zadlužování se lidí.
Pokud si lidé berou půjčky na důležité věci, jež jsou následně bez problémů schopni splatit, budiž. Konec konců je lepší se zadlužit a koupit si svou střechu nad hlavou, než být bezdomovci, a někdy je třeba půjčit si v tísni i na nezbytné výdaje, jejichž neuhrazení by mohlo mít třeba nepříjemné nebo i nedozírné následky.
Ale lidé si bohužel nejednou nepočínají zodpovědně a půjčují si neuvážlivě. A mnozí z nás už pochopili, že to je hloupé počínání, jež není řešením, nýbrž jen odsouváním dnešních problémů na později, obvykle spojené s jejich růstem.
A tak tu máme i nezodpovědné jedince, kteří si půjčují neuvážlivě i tolik, kolik nejsou schopni splatit, a to na věci, jež jsou postradatelné. Někdo si tak dopřeje na náklady některé z finančních institucí dovolenou, někdo nakoupí luxusní vánoční dárky a podobně. Udělá si dobře, ovšem nadlouho naposledy. Protože pak nejednou vytlouká klín klínem, nesplácí, je sankcionován, a nakonec to skončí klidně i bankrotem.
A proto bychom měli ze všech sil usilovat o to, abychom dokázali žít za svoje. Protože je to tak už zařízeno, že se obvykle nic nedává jenom tak zadarmo. A ten, kdo se neřídí zákonitostmi trhu, špatně končí.
