Dluhy se musí splácet. To je základní pravidlo. V určitých případech se sice dá dosáhnout i jejich odpuštění, ale to jsou skutečně specifické případy, se kterými se nedá běžně počítat. A kdykoliv se tak někdo nějak zadluží, musí si být vědom toho, že to bude muset v dohodnutém termínu za dohodnutých podmínek zvládnout. Jenže co když se něco pokazí a dluh tím pádem náležitě uhrazen být nemůže? Pak je to nepříjemná situace. A byť mají lidé tendenci se nepříjemným situacím raději vyhýbat, v tomto případě určitě není na místě hrát mrtvé brouky a dělat, že se nic neděje. Protože ono se něco děje. A když se něco nepodnikne, špatně to skončí.
Když člověk nesplácí své závazky bankám, nebankovním společnostem, dopravcům nebo mobilním operátorům, musí počítat s tím, že se s ním zřejmě tito pokusí navázat kontakt a dohodnout se. A když se nedospěje z jakéhokoliv důvodu k dohodě, přicházejí ke slovu inkasní agentury, které takové dluhy od věřitelů přebírají. A když dojde na takové vymáhání pohledávek, je to už docela krajní řešení. Pak už se totiž logicky nesplácí jenom to, co mělo být věřiteli uhrazeno, ale dochází i na úroky, penále a další sankce. A jestli je na této situaci něco pozitivní, pak vlastně jedině to, že je to okolnost signalizující ochotu věřitele se pořád ještě dohodnout mimosoudně. A tak je rozhodně žádoucí komunikovat aspoň s takovou inkasní agenturou.
Inkasní agentura pak podle konkrétní situace vymáhá dluh pro věřitele nebo tento dluh od věřitele odkoupí a pak tyto peníze vymáhá pro sebe. A musí tedy dlužníka informovat dohodnutým způsobem, že došlo k takové změně a o jaký dluh že se jedná a jaké sankce k němu přibývají. Dlužník je tak kontaktován telefonicky, SMSkami, e-maily a třeba i osobně a když dodrží aspoň zde nabízené podmínky, tedy uhradí celý vzniklý dluh nebo se dohodne na splátkovém kalendáři, může to být vyřešeno.
A když dlužník náležitě nekomunikuje? Pak ať se nediví, až to skončí vážně špatně.
