V minulosti se státy Evropy významně odlišovaly jeden od druhého. A bylo to geograficky docela jednoduché. Čím více na východ stát ležel, tím hůř na tom obvykle po ekonomické, a nejen ekonomické, stránce byl. Těm, kdo žili už za socialismu, jistě nemusím vysvětlovat, jak tehdy realita v tomto ohledu vypadala. Ale pak čas (železnou) oponou trhnul a dnes už se dá nejednou říci, že se tato situace změnila. A tak ti, kdo putují jen na západ, nemají jistotu, že si tím polepší. Protože dnes už záleží i na mnoha jiných okolnostech. Nejen na tom, kde se která země nachází.
Například u naší země se dá konstatovat, že u nás byl průměrný čistý roční příjem v době vstupu do Evropské unie zhruba třetinový ve srovnání s eurounijním průměrem a v současnosti už tento vzrostl na dvě třetiny zmíněného eurounijního průměru. Takže jsme na tom byli v sedmadvacítce států EU relativně špatně, byli jsme tu ti jedenáctí nejchudší. Jenže současně jsme předběhli v tomto ohledu Portugalsko a Řecko, o jejichž životní úrovni jsme mohli za minula leda tak snít.
Nezvyšují se u nás ale jenom příjmy. Rostou i ceny, a v tomto ohledu jsme někde v eurounijním průměru. A tak máme i desátou nejslabší kupní sílu. Která sice vzrostla ve srovnání s dobou našeho vstupu do EU také, ale přesto si stále můžeme nakoupit o dvacet procent méně zboží, než si může dovolit průměrný občan Evropské unie. Našinci totiž pobírali v roce 2005 průměrný roční příjem 154.292 korun, tedy 4.838 eur, a polovina z nás měla míň než 134.979 korun ročně, takže jsme byli v EU sedmí nejchudší. Zatímco předloni?
To už byl náš medián 311.411 korun a náš průměrný roční příjem byl 347.193 korun, takže jsme si o čtyři pozice polepšili. Což je dobré, i když si musíme přiznat, že nás předběhli Slovinci a Estonci, tedy ti kdysi také ubozí.
Rok poté, co jsme vstoupili do EU, jsme si mohli koupit za průměrný čistý příjem polovinu toho, co sousední Němci a Rakušané, předloni už to byly skoro dvě třetiny, respektive tři pětiny. Ceny jsme u nás měli roku 2014 65procentní ve srovnání s EU, kdežto předloni už tyto byly 84procentní.
Prostě jsme čím dál evropštější. I v tom dobrém, i v tom špatném. A buďme za to vděční.
