Někdo by si mohl myslet, že je investování finančních prostředků záležitostí bohatých lidí. Ale jakkoliv to tak skutečně vypadat může, není to dnes už žádné dogma. Investovat už mohou i ti, kdo na tom nejsou po finanční stránce nijak světoborně. I pro ty momentálně nebo i trvale chudší z nás se vždycky nějaká ta investiční příležitost najde. A pokud si někdo takový šetří na stará kolena, na důchod, může naspořit i z menších částek skutečně hodně velké peníze. Pokud začne co nejdříve.
Výhodou těch déle investujících a spořících je totiž i skutečnost, že se v jejich případě průběžně zhodnocují i získané úroky, veškeré zisky. A tady sehrává roli i délka střádání, každý rok se na zhodnocení podepisuje. A zatímco menší výnosy z mládí rostou díky délce uložení, později se naopak kratší zhodnocování dá kompenzovat většími vklady, protože tu už mívá člověk zajištěnou existenci, a tedy i menší výdaje.
Investování je tu tedy pro kohokoliv, kdo má aspoň nějaké nadbytečné peníze. A kdo vydrží, může mít i z malých vkladů nakonec velkou spoustu peněz.
Nestačí ale jenom sehnat nějaký investiční produkt. Také je prý potřeba vydržet. A nepanikařit. Protože tu jsou docela běžné výkyvy, a tak se vložené peníze někdy zhodnocují, zatímco jindy dochází i k prodělkům. A je jasné, že když to někdo při prvním propadu vzdá a vybere své peníze, jakmile prodělá, aniž by čekal na to, až bude zase líp, doplatí na to. Naopak ten, kdo si počká na dobu, kdy je jeho investice na vrcholu, kdy se jí daří, zbohatne. Když prodá akcie v době poklesu, namísto aby si počkal na ten nejlepší okamžik, může prý přijít řádově o čtyřiapadesát až třiaosmdesát procent. A to je hodně velký rozdíl.
A tak by měli ti chudší, ti, kdo nemohou v dané chvíli investovat moc velké peníze, volit vhodné podílové fondy nebo ETF obchodované na burze. A doufat, že budou své peníze potřebovat právě v době, kdy bude jejich investice nahoře.
