S penězi a jejich potřebou přicházíme do styku třeba i dnes a denně. Peníze potřebujeme v naší vlasti i v cizině, doma i kdekoliv jinde v naší zemi, a to proto, že po nás kdekdo chce, abychom mu za něco platili. A když pak máme potřebu to nabízené získat, zkrátka platíme. Pokud tedy máme čím, to dá rozum. A když není čím platit? Když nám nějaké ty peníze chybí?
Bez peněž se můžeme potýkat klidně i se spoustou problémů. Když za něco nezaplatíme, nedostaneme to, a když to nedostaneme, může nám to někdy víc a někdy míň chybět. A je jedině štěstím, když se nám pak nabízí i nějaká ta půjčka.
S půjčkami se zdá být lidský život jednodušší. Když si člověk vezme půjčku, má na placení i tehdy, když mu jeho vlastní peníze vůbec nestačí. Takže bychom si měli existenci půjček pochvalovat. Jenže nemělo by zůstat jenom u pochvalování si. Půjčky bychom také neměli rozhodně brát na lehkou váhu. Protože není možné si jenom půjčovat peníze, kdykoliv pocítíme potřebu či touhu mít jich víc. Půjčené peníze se také musí vracet. A výmluvy, že půjčku splatit nemůžeme, protože jsme všechno utratili a není kde brát, se neuznávají. Kdo si půjčil, musí i splácet. A přihodit navíc i úroky a možná i další poplatky.
A tak dopadají špatně ti, kdo si to neuvědomují nebo nechtějí připustit. Ti, kdo berou, ale ke vracení se nemají. Protože přicházejí upomínky, pak další poplatky, a nakonec klidně i exekutoři. A pak už není život vůbec tak dokonalý. Protože člověk přichází o majetek, čímž se jeho situace zhoršuje, a navíc už mu nikdo nepůjčí. Leda tak někdo pochybný, kdo bude požadovat splnění takových podmínek, že to dopadne nevyhnutelně zase špatně.
Takže jsou půjčky dobrá věc. Ale nevyplatí se na ně spoléhat, a to nejen proto, že je také někdy nemusíme dostat. Půjčky by tu měly být jen pro situace, kdy už to bez nich vážně nejde dál.
