Kdykoliv někdo nemá dostatečně kvalitní informace o určité investiční možnosti, riskuje, pokud do ní své peníze vloží. A je jasné, že nikdo neví všechno, takže je investování rizikem pomalu pro každého z nás. Někdo je ohrožen ztrátou peněz, které se rozhodne do něčeho vložit, víc, někdo míň, ale jen málokdo může s jistotou říci, že na své určité investici vydělá.
Pokud jsou tedy lidé opatrní, do investic se neženou. A raději si ukládají peníze do něčeho, co je ze zákona pojištěné. Tady totiž člověk dostane své peníze zpět tak, jak bylo sjednáno, plus se někdy dočkává i určitých rovněž dohodnutých úroků.
Pokud jsou o něco méně opatrní a touží po trochu lepším zhodnocení, vkládají své peníze do podílových fondů. Tam je naděje na větší zisk při určité naději, že se peníze nerozplynou jako pára nad hrncem, že bude případná ztráta z jedné investice kompenzována ziskem z investice jiné. Ovšem čím větší je tu možný zisk, tím větší je i riziko prodělku.
Pak jsou tu ale i fondy a investice, které nepodléhají žádné regulaci. Ty jsou doporučovány tisíci různých poradců, za které už se nevyplatí dát ruku do ohně. Protože kdo ví, co a s jakými úmysly dotyční doporučují.
A kdo chce skutečně plnohodnotně investovat, má si prý pořizovat akcie, u kterých je možný zisk převyšující inflaci. Ale tady se také nevyplatí riskovat, a proto je tu lepší zvolit si nabídky ověřených institucí jsoucích pod kontrolou České národní banky.
A tak měli našinci na konci minulého roku v podílových fondech skoro 940 miliard korun a ve fondech a investicích až sto miliard, ale i nadále vedly produkty finančního trhu typu běžných účtů. Kde se sice nedalo nikdy zbohatnout, ale vkladatelé tu mají aspoň své jisté. Pojištěné vklady, o které je nikdo nepřipraví. A které sice ztrácejí postupem času hodnotu, ale aspoň něco tu vždycky zůstane.
