Peníze jsou radost, pokud je máme. A je to s nimi k zlosti, když je naopak nemáme. Každou chvíli po nás totiž někdo chce, abychom za něco platili, a běda nám, když nemáme čím. Jakmile se nám na něco nedostávají peníze a musíme to tedy oželet, je to přinejmenším nepříjemné. A čím je to, co máme oželet, nepostradatelnější, tím je horší situace, do které se dostáváme.
A je tedy jasné, že v současnosti nemůžeme jásat nad tím, že u nás přibývají lidé nemající prostředky na placení svého bydlení. Přibývá tu lidí, kteří mají problém bydlení zaplatit, a není na tom vlastně nic divného, protože kromě jiných cen vzrostly i ty týkající se právě střechy nad hlavou. A nejen střechy.
Ceny toho, co souvisí s bydlením, stouply v loňském roce o více než dvacet procent, a takový nárůst pochopitelně musel znamenat i problémy. A to pro ty, kdo na tom nikdy nebyli zrovna valně, stejně jako pro ty, kdo byli posledním cenovým vývojem připraveni o poslední rezervy, které ještě měli.
Jasné je, že na zvýšení cen doplatili především osaměle žijící lidé a rodiny žijící v nájemních bytech. Protože se něco takové dalo a dá z jediného platu daleko hůř utáhnout a po nájemnících bylo logicky požadováno stále vyšší nájemné. Na kterém se podepsaly hlavně dražší energie, i když samozřejmě nejen energie.
Zatímco do roku 2021 rostly u bydlení ceny pozvolně, pak následoval daleko prudší nárůst. A zatímco předloni zatěžovalo bydlení neúměrně osmnáct procent z našinců, loni to bylo už o tři procenta víc. A z lidí žijících v nájmu měla problémy s placením celá víc než třetina, zejména pak osaměle žijící senioři a samoživitelé a samoživitelky. Samoživitelky a samoživitelé se pak obracejí se žádostmi o pomoc kamkoliv, kde mají šanci uspět, ale ani příspěvky na bydlení jim leckdy nezajistí aspoň obstojný život. A tak tu máme pořád víc lidí žijících třeba v ubytovnách a azylových domech. A vypadá to, že těch nezvládajících ani ceny bydlení, bude víc a víc.
