Prakticky už od chvíle, kdy spatřila světlo světa měna jménem euro, se u nás a pochopitelně nejenom u nás řeší, zda tuto měnu přijmout za vlastní nebo ne, zda touto nahradit české koruny nebo si raději ponechat měnu vlastní.
Už od prvopočátku tu byli jak lidé, kteří preferovali měnu společnou s vyspělou částí Evropy, tak i její odpůrci. A zatímco zprvu bylo vlastně docela jedno, co si kdo myslí, protože naše ekonomika nebyla natolik kvalitní a výkonná, abychom se k této měnové unii měli právo připojit, už nějakou dobu je tomu jinak. V mezidobí jsme dosáhli úrovně, kdy by bylo přijetí této společné měny možné. Ale dosud nebylo vyřešeno, zda ji vlastně chceme nebo nechceme.
Toto téma vždy budilo vášně. Určitě si budete pamatovat aspoň některé z důvodů, které se hlásaly, když chtěl někdo tuto cizí měnu prosadit nebo naopak zatratit. Mluvilo se o tom, že by v případě přijetí eura rozhodovali o našem osudu kdesi v cizině, že bychom se stali nevolníky jiných zemí, že bychom nemohli vést vlastní měnovou politiku a tím pozitivně ovlivňovat to, čeho by nám bylo zapotřebí… A naopak se tvrdilo, že by nám používání eura usnadnilo zahraniční obchod i cestování, že bychom byli coby stát důvěryhodnější, že by naši nejednou nezodpovědní politici nemohli tolik čachrovat…
A tak jsme byli my Češi rozpolcení. A dodnes vlastně rozpolcení jsme.
A jaký názor dnes převládá?
Údajně v našich řadách přibývá příznivců eura na rozdíl od jeho odpůrců. Čtyřicet procent našinců by prý rádo vidělo naši zemi v rámci eurozóny, což je nejlepší výsledek za posledních deset let. Nahrává tomu skutečnost, že na rozdíl od ekonomické krize v letech 2008 a 2009 a situace, jež v této souvislosti vznikla především v Řecku, se dnes už podobné excesy nekonají a Evropská unie a eurozóna tak vzbuzují více důvěry. Na rozdíl od toho, jak vypadá už po řadu let český státní rozpočet a ekonomické počínání naší vlády.
A tak se k euru postupně přikláníme. Ovšem za současné vlády už k jeho přijetí nedojde a není znám ani termín, kdy bychom měli na euro přejít.
